Dne 29. května se opět konala naše již tradišní konference pořádaná společně v Ministerstvem zahraničních věcí ve Velkém sále Černínského paláce. Letos se týkala tématu předběžných otázek.
Po úvodním slovu Jiřího Vláčila se první panel věnoval mechanismu předběžné otázky z lucemburského pohledu. Sacha Prechal na základě svých zkušeností ze Soudního dvora představila rozdíl mezi otázkami, které tvoří každodenní agendu, a těmi, které vyžadují hlubší studium národního práva členských států. Magdalena Ličková poskytla pohled do zákulisí řízení o předběžné otázce z perspektivy generálního advokáta. Přinesla vhled do „kuchyně“ Soudního dvora a toho, co se s případem děje od jeho příchodu na soud až po vydání rozhodnutí. Filip Vlček následně představil novou éru rozhodování předběžných otázek Tribunálu a analyticky zhodnotil dosud dostupné výsledky. Barbora Budinská představila článek, na němž spolupracuje se Zuzanou Vikarskou a Ladislavem Kováčem a který se věnuje využití předběžné otázky jako nástroje strategické litigace. Zaměřila se na problematiku předčasně ukončených řízení, která vedou k zastavení procesu odpovědi na předběžnou otázku. Jako příklad uvedla spory týkající se spotřebitelských úvěrů, v nichž se poskytovatelé úvěrů spokojí s poskytnutím náhrady nebo uzavřením smíru, aby zabránili zodpovězení otázky Soudním dvorem. Panel moderoval Jan Passer, který sám mohl nabídnout některé poznámky k tomu, jak řízení před lucemburským soudem probíhá.
Po přestávce následoval druhý panel, v němž vystoupili soudci a soudkyně, kteří sami položili předběžnou otázku, a podělili se o své zkušenosti s jejím formulováním. Michal Šalamoun představil svou cestu advokáta k nepoložení předběžné otázky a popsal obtíže spojené s přesvědčením soudu, aby otázku skutečně předložil. Zuzana Vikarská navázala příběhy soudkyň soudců, s nimiž se setkala během svého výzkumu týkajícího se pokládání předběžných otázek v České republice a na Slovensku. Zajímavé bylo sledovat v následné diskuzi, jak se v průběhu let změnily možnosti, které má soudce obecného soudu k dispozici. Zajímavé bylo také poslechnout si rozličné zkušenosti různých soudců – od těch pozitivních i od těch negativních.
Třetí panel pod moderátorskou taktovkou Natálie Dřínovské byl věnován ústavním soudům a otázce, zda by měly pokládat předběžné otázky. Ladislav Kováč přiblížil slovenskou praxi a představil čtyři případy, v nichž slovenský Ústavný súd položil předběžnou otázku, přičemž v jednom z nich obdržel meritorní odpověď týkající se zákona o Slovenské televizi a rozhlasu. Marek Pivoda představil komparativní studii všech ústavních soudů členských soudů a statistické údaje o počtu předběžných otázek, které už položily. Kateřina Šimáčková nabídla retrospektivu o českém Ústavním soudu a představila důvody, pro které možná dosud žádnou předběžnou otázku nepoložil. Připomněla případy, v nichž se tato možnost nabízela nejvíce. Martin Smolek následně poskytl pohled nynějšího ústavního soudce a za využití metafory Schrödingerovy kočky popsal situaci, v níž by Ústavní soud zároveň mohl i nemusel být soudem poslední instance.
Závěrečné slovo patřilo Michalu Bobkovi, který shrnul hlavní myšlenky jednotlivých příspěvků. Připomněl, že téma předběžné otázky bylo předmětem konference již v roce 2008. Zamyslel se nad vývojem institutu předběžné otázky od té doby a nastínil svou představu o jeho budoucím směřování. Na závěr popřál všem účastníkům, aby se znovu setkali na některé z budoucích konferencí.
Za celou Společnost děkujeme všem účastnicím a účastníkům za letošní úspěšnou konferenci! Právě i díky Vám byla akce velmi povedená. Budeme se na vás těšit opět za rok.
Vaše ČSESP
Česká společnost pro evropské a srovnávací právo 